Příspěvky

Zapomeňte

Obrázek
Nějak se nám to kazí, svět, jak ho známe, přestože měl k dokonalosti daleko, skončil 19.1.2025, zemřela demokracie a svoboda přímo v kolébce demokracie a svobody. Peníze, touha po moci a buranství zvítězilo a bere, nesnáží se ani tvářit, že naoko dává a jen bere. Politika mi byla vždy odporná, myslím si, že je to obor, kde upřímnost a spravedlnost nemá své místo. Teď se zrodila nová totalita. Když se něco takového stane v zemi, jako je třeba Severní Korea, je to sice smutné, nebezpečí představuje, ale pořád je to pro svět zvládnutelné, teď je to ale nejmocnější země s největší armádou a kontroluje dokonce většinu sociálních sítí. Nacházím velkou podobnost mezi převzetím moci nacisty před druhou světovou válkou a nově nastoleným systémem v USA, tentokrát to ale jde o moc rychleji, moderní technologie v tom hrají obrovskou roli. V té podobnosti a rychlosti bych si pouze přála přeskočit většinu kapitol až do 30.4.1945 do bunkru pod Berlínem, šlo by to? Jen ho, prosím, pak nepalte, vytavte...
1 komentář
Další informace

Recenze po životě: Planeta Země aneb absurdita uvedená do praxe

Obrázek
Když jsem zakoupila tento voucher v akci při výročí milionu let od založení zoologické zahrady na modré planetě, říkala jsem si, že „život na Zemi“ by mohl být jedním z těch exotických zážitků, o kterých slýcháme jen ta nejhlubší vyprávění, co se otisknou do duše. Někdo prý strávil ten jeden život pozorováním lesních tvorů. Jiný zase obdivoval majestátní oceány a bohatý život v nich. Tehdy jsem netušila, že slogan „Prožij jeden život – přímo z pohledu pozemšťana“ znamená skutečné uvěznění v těle primáta s převelikou mozkovou kůrou a s bonusem, že se do konce života nedozvíte, kým skutečně jste. Ten pocit odcizení a nepatřičnosti ve vás bude hlodat od začátku až do konce a obklopovat vás bude jen surová realita bez záchranného lana, bez sebemenší nápovědy. Rozhodla jsem se své komentáře doplnit přímo citací svého deníku, který zaznamenal všechny mé myšlenky v hořké nevědomosti. 1. První dojem (rok 5) – „Peníze“ Byla jsem opravdu malá a přesto jsem měla chuť ostatní spíš drbat za uchem...
Okomentovat
Další informace

Jsem...

Obrázek
Jsem kapkou vody, co svlaží rty. A život je saharská poušť.  Jsem růže, co nese krásu všeho bytí.  A život je hejno mšic. Jsem hvězda, co vede ztracené duše zpátky na cestu.  A život je temná propast pod zemí.  Jsem slunce, co dává všemu růst.  A život je skála pokrytá ledem.  Jsem slovo, co šťastné konce vypráví.  A život je povídka Stephena Kinga.  Jsem láska, co plní srdce bytostí.  A život je ledvina.  Jsem naděje.  A nepřestanu to zkoušet, dokud neskončí čas.
1 komentář
Další informace

Nečekej na mě

Obrázek
Dohnalo nás to. Často jsi mluvil o dnech, které přijdou. A teď je prožíváme a Tobě už o nich nemůžeme vyprávět. Rád jsi mi vyprávěl o svém mládí, o dnech, kdy Tě kamarádi lákali do hospody a Ty ses vymluvil a šel si koupit do cukrárny celý dort a sám jsi ho snědl. Protože Tys dělal vždycky věci po svém, a proto sis vždycky zasloužil úctu a obdiv. Kdo neměl rád Tebe, nemohl být dobrý člověk. Víš, milovala jsem T vé příběhy, které jsi mi vyprávěl u lahve něčeho dobrého. Ty ses těšil na mě, protože jsem byla jediná ochotná s  T ebou tu lahev vypít a já se těšila na T ebe, protože jsem měla ráda T vé vzpomínky, měla jsem ráda T ebe. A pořád mám. Říkal jsi mi své příběhy, některé jsem slyšela stokrát a znala je nazpaměť. A dnes bych je chtěla slyšet po stoprvé. Ale nejde to. Tys tušil, že mi je vyprávíš naposled, i kdybys mi to řekl, nevěřila bych Ti. Ráda bych Ti řekla, že jsem dopila tu poslední lahev, která byla pro Tebe a že jsi volný. Ano jsi, ano je dopitá, jen já se při každém „sb...
Okomentovat
Další informace

Psí hlavy

Obrázek
Příběh napsaný už v roce 2012. Vběhla jsem do přeplněného divadla a přímo z jeviště shodila herce, který právě prožíval svůj monolog k lebce. „Kachny! Přijdou si pro nás! Kachny! Musíme jim v tom zabránit!“ Všichni diváci okamžitě ožili, snad si mysleli, že jsem přišla okořenit dílo renesančního umělce, a hlasitý smích se nesl celým sálem. „Myslím to vážně! Tohle není vtip!“ V tom už se po mně sápal podrážděný herec a lebkou mě začal mlátit rovnou do hlavy. Bolest byla celkem únosná vzhledem k rozčilení, ale to se i tak stupňovalo a s ohledem na mé poslání spasit lidstvo jsem toho snaživce jedním chvatem překvapila, přes jeho hlavu přetáhla jeho hábit a znovu ho shodila dolů z pódia. Divácký smích částečně opadal a částečně se stupňoval. Tak jako tak jim začínalo docházet, že kamarádi ze zákulisí nebudeme. „Prosím, všichni mě teď poslouchejte! Kach…“ ... Au, moje hlava! Kde jsem? Tvrdá postel. Záchod hned vedle. Mříže. To ne! Proč mě nevyslechnou? Jsem v cele. Chci všechny zachránit a ...
Okomentovat
Další informace

Něco si přej

Obrázek
 Jasná letní noc a z plného nebe padá hvězda z nenadání, nezhasíná, letí za Tebou a za mnou, aby nám mohla splnit přání. Cokoli budeš chtít, to se Ti splní.   Já si moc přeju, cos slíbila mi v letošním roku, že s Tebou strávím život a zestárnu po Tvém boku. Moc si přeju, aby bylo jednou co vyprávět o všem, co jsme zažily a viděly celý svět. Moc si přeju, abys mě pořád měla ráda, až budeš ještě mladá a já už budu bába.   Moc Tě miluju, snesla bych Ti modré z nebe a jak Mariah Carey přeju si jen Tebe.
1 komentář
Další informace

Podomní prodejce

Obrázek
Příběh vám povídám o štěstí v neštěstí, podomní prodejce domů se mi vkrádá. Nejdřív mě pobaví svou zvláštní pověstí, já chci mu odseknout, ukázat mu záda.   „Paní, jste chytrá a fakt byste litovala, vězte, že můj produkt vy byste milovala. Pusťte mě na chvilku, jen na malý pokec, prodávám jediné, kouzelný hrnec.“   Nezlob se, šašku, nesnáším pohádky, vypadni ze dveří, ať už jsi pryč. Tu naivní myšlenka mou hlavou zmítá, mohla bych bez práce mít jídlo na svátky. „No tak si posluž a ukaž svůj kýč, jen, prosím nezdržuj, ať už to lítá.“   „Stačí jen vyslovit řadu slov kouzelných, za to mi v obálce dejte pět Palackých.“ Bankovky zašustí, cítím se jako blbec, koupila jsem k Vánocům ten nejdražší hrnec.   Usmál se, uklonil a pak se pakoval, po čase nedlouhém rozum můj litoval. „Hrnečku, vař!“ zle leze z úst, myslím, že k večeři zkusím dnes půst.   V tu ránu výraz můj poněkud ztuhl, když se...
1 komentář
Další informace