Jsem...

Jsem kapkou vody, co svlaží rty.
A život je saharská poušť. 
Jsem růže, co nese krásu všeho bytí. 
A život je hejno mšic.
Jsem hvězda, co vede ztracené duše zpátky na cestu. 
A život je temná propast pod zemí. 
Jsem slunce, co dává všemu růst. 
A život je skála pokrytá ledem. 
Jsem slovo, co šťastné konce vypráví. 
A život je povídka Stephena Kinga. 
Jsem láska, co plní srdce bytostí. 
A život je ledvina. 
Jsem naděje. 
A nepřestanu to zkoušet, dokud neskončí čas.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nečekej na mě

Obrázek
Dohnalo nás to. Často jsi mluvil o dnech, které přijdou. A teď je prožíváme a Tobě už o nich nemůžeme vyprávět. Rád jsi mi vyprávěl o svém mládí, o dnech, kdy Tě kamarádi lákali do hospody a Ty ses vymluvil a šel si koupit do cukrárny celý dort a sám jsi ho snědl. Protože Tys dělal vždycky věci po svém, a proto sis vždycky zasloužil úctu a obdiv. Kdo neměl rád Tebe, nemohl být dobrý člověk. Víš, milovala jsem T vé příběhy, které jsi mi vyprávěl u lahve něčeho dobrého. Ty ses těšil na mě, protože jsem byla jediná ochotná s  T ebou tu lahev vypít a já se těšila na T ebe, protože jsem měla ráda T vé vzpomínky, měla jsem ráda T ebe. A pořád mám. Říkal jsi mi své příběhy, některé jsem slyšela stokrát a znala je nazpaměť. A dnes bych je chtěla slyšet po stoprvé. Ale nejde to. Tys tušil, že mi je vyprávíš naposled, i kdybys mi to řekl, nevěřila bych Ti. Ráda bych Ti řekla, že jsem dopila tu poslední lahev, která byla pro Tebe a že jsi volný. Ano jsi, ano je dopitá, jen já se při každém „sb...
Další informace

Recenze po životě: Planeta Země aneb absurdita uvedená do praxe

Obrázek
Když jsem zakoupila tento voucher v akci při výročí milionu let od založení zoologické zahrady na modré planetě, říkala jsem si, že „život na Zemi“ by mohl být jedním z těch exotických zážitků, o kterých slýcháme jen ta nejhlubší vyprávění, co se otisknou do duše. Někdo prý strávil ten jeden život pozorováním lesních tvorů. Jiný zase obdivoval majestátní oceány a bohatý život v nich. Tehdy jsem netušila, že slogan „Prožij jeden život – přímo z pohledu pozemšťana“ znamená skutečné uvěznění v těle primáta s převelikou mozkovou kůrou a s bonusem, že se do konce života nedozvíte, kým skutečně jste. Ten pocit odcizení a nepatřičnosti ve vás bude hlodat od začátku až do konce a obklopovat vás bude jen surová realita bez záchranného lana, bez sebemenší nápovědy. Rozhodla jsem se své komentáře doplnit přímo citací svého deníku, který zaznamenal všechny mé myšlenky v hořké nevědomosti. 1. První dojem (rok 5) – „Peníze“ Byla jsem opravdu malá a přesto jsem měla chuť ostatní spíš drbat za uchem...
Další informace