Jedna prý odvážná básnířka

11.6.2023 16:16 Přítomnost, minulost, budoucnost, všechno se v jedno slévá.  Paprsky sluneční spalují tělo mé mrazem. Vodou z potoka osuším si slzy, pak hlavu ponořím a konečně volně dýchám. Ryby máchají kolem mě křídly a dávají mi najevo, že si mám najít vlastní svět. Očima slyším vůně Tvých doteků a postrádám smysl každého, kdo něco marně hledá. Skáču do propasti a neznajíc zákony výš a výš stoupám do dálky, až úplně nejhlouběji v nebi sáhnu si na hvězdu, pak ze stovky dalších sestavím Ti k večeři symfonii. Štípnu se chmýřím z pampelišek, co ráno svým zpěvem celý svět uspávají a usnu s nimi, abych další kilometr času zvážila. Kde začínám já a kde končíš Ty? Odpovědi rozsypané po koberci po bouřlivé noci, bodají do nohou jak malé kousky Lega. Směs vcelku poklidná, tolik citů zavřených v PET lahvi, Tvé rty jsou bublinky a, jakmile se společně dotknou, neoddělitelně se spojí. Sebemenší otřes a vybuchnou na všechny strany. Kde jsi tak dlouho byla? Kde jsi? A kde budeš? Jak chutná růžová?