Občas se v lidech dokonale spletu, ale to nejspíš zná každý, že?
Vešla jsi jako čarodějka do roku, který se blížil jaru,
jak čarodějka, co léčí, pomáhá a slouží dobru.
Umělas vykouzlit pocit bezpečí a krásy, když zahrála jsi na kytaru.
Nepozorností, možná touhou po blízkosti, přehlédla jsem v tobě kobru.
Vešla jsi jako zachránkyně do pokoje, kde myslela jsi, že ztratila jsem hlavu,
starala ses, šeptalas mi milá slova. Panna k rybám ráda sedá, v opojení nezná hanby.
Přehlédla jsi malý detail, smysly a paměť mě nezradily, jen tělo chtělo na opravu.
Přišla jsem ti nebezpečná, inspirovala jsi mě a přehlédla jsem v tobě kus té mamby.
Odešla jsi náhle s vztekem, bouři jsi spustila, co nepřinesla čistý vzduch,
magie vyprchala, kouzla zeslábla a možná sis myslela, že skutky shnijí,
teď vracíš se k magii, jen teď je jasně temná, nese v sobě lži a puch.
Vracíš teď úder za mou chybu, že přehlédla jsem v tobě zmiji.
Ale já mám protijed.
