Staré dobré časy

Prohlížím fotky a usmívám se s úctou k starým dobrým časům.
Tak třeba včera, když jsem se k Tobě přitulila a přivoněla si k Tvým krásným vlasům.
Procházím album a slzy štěstí v očích mých způsobují obrázky,
když jsi mě chytla za ruku, když jen tak jsi mě políbila uprostřed naší procházky.

Staré dobré časy a zrovna teď se dějí,
když utopím se v očích Tvých, které se na mě smějí.
Děkuji, krásko má, i když mi přibývají vrásky,
i když někdy se možná shodneme jen stěží,
že mohu vedle Tebe snít a vzpomínat, kolik mi dáváš lásky.
Na ničem jiném nezáleží.

Sofiina volba

Tak jsem tu, Procitlá… kde jsem se ocitla?
Otázky, otázky, otázky… neřeš, nemysli, umíš to, zvládneš to! Žij!

Nejde to, nejde to, ručičky, kolečka, otázky, malebné obrázky…
Co chci? Co chci?? Vím… A záleží na tom? Dostala jsem někdy snad to, co jsem chtěla?

A co bych chtěla… Dlouho jsem sela… dlouho nic nerostlo…
Život potřebuje vodu, ta zas v mých očích pramení.

A z čeho pramení? Ze smutku? Z radosti? Jen tak, protože konečně může?
Slaná je přespříliš, nebo není? Vždyť přece moře…

Sama svůj osud píšu, a přece tahák by se hodil.
Světýlko, co první přineslo mi ráno znenadání růže…

Andílci s chmýřím na křídlech, pírka jim seberou a sedřou je i z kůže…
Myšlenky, zastavte! Srdce mi odpoví? Trhá se na kusy.

Řekni, Sofie, řekni mi možnosti, jak bys ty zvolila?

Jak moc a nebo málo mi chybí, abych mohla světu rozumět?
Všechno prý čas nám ukáže… a tak ručičky, kolečka, otázky…