Tak jsem tu, Procitlá… kde jsem se ocitla?
Otázky, otázky, otázky… neřeš, nemysli, umíš to, zvládneš to! Žij!
Nejde to, nejde to, ručičky, kolečka, otázky, malebné obrázky…
Co chci? Co chci?? Vím… A záleží na tom? Dostala jsem někdy snad to, co jsem chtěla?
A co bych chtěla… Dlouho jsem sela… dlouho nic nerostlo…
Život potřebuje vodu, ta zas v mých očích pramení.
A z čeho pramení? Ze smutku? Z radosti? Jen tak, protože konečně může?
Slaná je přespříliš, nebo není? Vždyť přece moře…
Sama svůj osud píšu, a přece tahák by se hodil.
Světýlko, co první přineslo mi ráno znenadání růže…
Andílci s chmýřím na křídlech, pírka jim seberou a sedřou je i z kůže…
Myšlenky, zastavte! Srdce mi odpoví? Trhá se na kusy.
Řekni, Sofie, řekni mi možnosti, jak bys ty zvolila?
Jak moc a nebo málo mi chybí, abych mohla světu rozumět?
Všechno prý čas nám ukáže… a tak ručičky, kolečka, otázky…
Prošla jsem peklem. U východu jsem se otočila, usmála se, nechala si naposled připálit cigáro a nezlomená teď přináším chaos mezi vás.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Protijed
Občas se v lidech dokonale spletu, ale to nejspíš zná každý, že? Vešla jsi jako čarodějka do roku, který se blížil jaru, jak čarodějka, co l...
-
Přítomnost, minulost, budoucnost, všechno se v jedno slévá. Paprsky sluneční spalují tělo mé mrazem. Vodou z potoka osuším si slzy, pak hlav...
-
Růže usychá, pár drobků, co zbylo po tobě, a prázdný stůl, dívám se do dálky mezi paneláky a doufám, že mi vrátí vzpomínku. Pohled tak prázd...
-
Prý s vámi málo mluvím. Dobře, budu mluvit. Dnes jsem byla hodně rozhozená, protože lidé moc rádi překračují moje hranice a neustále poslouc...
Žádné komentáře:
Okomentovat