Něco si přej

Jasná letní noc a z plného nebe padá hvězda z nenadání,

nezhasíná, letí za Tebou a za mnou, aby nám mohla splnit přání.

Cokoli budeš chtít, to se Ti splní.


Já si moc přeju, cos slíbila mi v letošním roku,

že s Tebou strávím život a zestárnu po Tvém boku.

Moc si přeju, aby bylo jednou co vyprávět

o všem, co jsme zažily a viděly celý svět.

Moc si přeju, abys mě pořád měla ráda,

až budeš ještě mladá a já už budu bába.


Moc Tě miluju, snesla bych Ti modré z nebe

a jak Mariah Carey přeju si jen Tebe.

V noci jsem snila

V noci jsem snila sen,

o světě, který byl tak krásný a čistý,

jako Tvoje duše.

Vzduch voněl jako Ty

a já jsem se nemohla přestat nadechovat.

Chtěla jsem se obklopit Tvou vůní

a utopit se v ní.

Všude kvetly bílé růže

jako v zámecké zahradě,

a modré orchideje

jako v tropické džungli.

Všechno jídlo chutnalo sladce,

jako chutná Tvůj polibek,

a já jsem nemohla přestat jíst.

Všude jsem slyšela Tvůj smích

jako hudbu, která mě naplňovala.

Cítila jsem Tvé doteky

jako teplo, které mě hřálo.

Cítila jsem i Tvé slzy,

které padaly na mou hlavu

jako kapky letního deště.

Nebe, moře, hory,

všechno mi Tě připomínalo.

Prošla jsem ten svět celý

a nepotkala jsem nikoho.

Ty jsi ale šla celou dobu se mnou

a nikdo jiný mi nechyběl.

Ty jsi můj celý svět

a já bych chtěla snít pořád dál.

Když se ale probudím

a Ty jsi tam se mnou,

nechybí mi nic.

Jsi má síla a můj život.

Chci s Tebou sdílet svět,

navždy a vždycky.

Miluju Tě,

víc než cokoli na světě.

Motýlek

Nemocná nebo jen bezmocná, taková myšlenka létá si po kraji,

taková maličká jako motýlek vylétla z kukly.

Roztáhla křídla a dál měla by jen najít druhou, spojit se s ní a spočinout v ráji.

Místo hledání opaku hledá stejné a jimi se krmí, roste a sílí,

pak sedne si v noci k někomu do snů, stává se noční můrou a jeho mysl šílí.

Potravou její je lidská duše a ona zbytky nenechává.

V noci jsem nezavřela okno, jistě, přišla… to už se prostě asi stává…

Ryby

Přítomnost, minulost, budoucnost, všechno se v jedno slévá.

Paprsky sluneční spalují tělo mé mrazem.

Vodou z potoka osuším si slzy, pak hlavu ponořím a konečně volně dýchám.

Ryby máchají kolem mě křídly a dávají mi najevo, že si mám najít vlastní svět.

Očima slyším vůně Tvých doteků a postrádám smysl každého, kdo něco marně hledá.

Skáču do propasti a neznajíc zákony výš a výš stoupám do dálky, až úplně nejhlouběji v nebi sáhnu si na hvězdu, pak ze stovky dalších sestavím Ti k večeři symfonii.

Štípnu se chmýřím z pampelišek, co ráno svým zpěvem celý svět uspávají a usnu s nimi, abych další kilometr času zvážila.

Kde začínám já a kde končíš Ty? Odpovědi rozsypané po koberci po bouřlivé noci, bodají do nohou jak malé kousky Lega.

Směs vcelku poklidná, tolik citů zavřených v PET lahvi, Tvé rty jsou bublinky a, jakmile se společně dotknou, neoddělitelně se spojí. Sebemenší otřes a vybuchnou na všechny strany.

Kde jsi tak dlouho byla? Kde jsi? A kde budeš?

Jak chutná růžová? Smysly si se mnou pohrávají.

Tak málo jsem poznala a přece mám odvahu utopit se v Tobě. Ticho křičí všemi barvami. Tolik nádhery. Mám právo ji objevit? Mám. Musím. Nic jiného nedává smysl.

Opona se otevírá

Život nebo představení? A jaký je v tom rozdíl? První dějství skončilo tak náhle, přesto jste konec netrpělivě vyhlíželi, nechtělo se vám už smát ani plakat, chápu to a uznávám, že jsem našla zalíbení v absurdním dramatu. Příliš jsem lpěla na prvním dějství, první a poslední mělo být, promiňte, psala jsem ten příběh poprvé. Příště na to budu myslet hned od začátku.

Tak tedy malá přestávka, všichni vyčůrat, venku si zakuřte a teď se konečně dočkáte velkolepého představení.

Nebývá to zvykem, ale některé postavy již do konce představení nespatříte, má postava prošla drastickým vývojem a po té spoustě zvratů bych ráda poprosila tebe, tebe a tebe, vás čtyři taky, abyste si odešli sednout do hlediště. Pokud vás příběh dále nezajímá, klidně si vyzvedněte v šatně oblečení a běžte vyprávět své vlastní příběhy, v titulkách na vás určitě nezapomenu. Všichni, kdo nechcete v dalším dějství vystupovat, je, prosím, následujte.

A teď poprosím vás, slečno ve třetí řadě, vstaňte. V občerstvení se mi s vámi moc hezky povídalo. Chcete ten příběh vyprávět se mnou? Pak pojďte za mnou. Jistě, vezměte je sebou, ráda vás poznám všechny. A co vy, pane? Jen pojďte, nebojte se. Zajímá vás konec? Jsme přece na začátku. Pojďme to zkusit. Je tu někdo další, kdo chce vyprávět se mnou? Tak pojďte, čekám na vás. Moment, jen vás, paní a pane, poprosím, abyste se vrátili na své místo, nezlobte se, ale vás v tom příběhu nechci, vy jste už těch šancí pár dostali, vy se smíte jen dívat.

Tolik vás přišlo! Technici, zatáhněte, prosím, ještě jednou oponu. Vítejte v druhém dějství, scénář říká jen, že je čas najít štěstí. Budeme improvizovat a určitě to dobře dopadne, nejsem na to sama. Opona se otevírá…

Dopis autorovi

Uctivé pozdravy, autore mého příběhu,

kontaktuji Vás, protože bych s Vámi chtěla probrat několik důležitých bodů.

1. Mohl byste mou postavu začít mít alespoň trochu rád? Provedla jsem Vám něco? Vytvořil jste mě na základě někoho, kdo Vám byl trnem v oku? Už toho nechte, prosím.

2. Proč ve svém příběhu vždy získám něco, co z celého srdce miluji a pak o to přijdu? Můžete zařídit, aby z mého příběhu odcházeli lidé a věci, které nemám ráda, a to krásné zůstávalo? Jaký to má účel?

3. Můžete něco konečně udělat se světem? Vždyť jste ho vymyslel. Nectíte žádná pravidla autorů před Vámi. V každém příběhu je svět zlý, nebo v ohrožení a postupem času to vypadá, že není šance na záchranu, dokud nepřijde zvrat a svět se stane krásným místem, je zachráněn a postavy, pokud přežily, dožijí šťastně až do smrti. Tady se Vám ale nedaří ani jedno. Jste nerozhodný, tím udržujete svět a postavy v něm jen v neustálém strachu a chaosu, vždy naznačíte a vycouváte. Chcete s tím snad poradit? Ráda Vám pomohu.

4. Proč mě neustále nutíte k rozhodnutím? Baví Vás to? A proč rozhodnutí nebýt nešťastná vždy vedou k tomu, že jsem nešťastná jiným způsobem a z jiného důvodu? Prosím, zařiďte konečně, abych po konfliktech, krizích a peripetiích našla svůj šťastný konec, chtěla bych nalézt odpuštění a smíření. Nebo mě vrhněte třeba ze skály, hlavně tomu dejte nějakou úroveň, protože tohle zůstane ležet i v Levných knihách. Jestli sázíte na senzace, pak jste asi odvedl dobrou práci, ale co takhle jít trochu do hloubky, co kdybyste tomu dal nějaký hlubší smysl? Nebráním se ani sci-fi.

5. Žil jste někdy sám skutečný život, nebo jste ho prožil pouze za klávesnicí? Sázím na tu druhou možnost. Zvu Vás tímto na pokec u šálku kávy, pak bych Vás ráda provedla mými vzpomínkami. Naučím Vás nové slovo, které zní „empatie“.

6. Pokud jste rozhodl, že můj příběh bude smutný, dopřejte, prosím, alespoň krásné, veselé a šťastné příběhy těm, které mám ráda.

Děkuji a těším na Vaši odpověď,

Sofie



Odpověď autora:

Uctivé pozdravy i Vám, Sofie,

Váš dopis mě velice překvapil, odpovím Vám, jak nejlépe budu moct.

1. Vy jste jedna z mých neoblíbenějších postav, mrzí mě, že máte pocit, že Vás nemám rád a vybíjím si na Vás svou zlomyslnost. Váš příběh se nepodobá žádnému dosud napsanému, čeká Vás ještě spousta zvratů a překvapení a nemohu Vám prozradit, jestli budou šťastné nebo smutné, nakonec se to přece nedá odlišit, sama jste kdysi všem vysvětlovala, že neexistuje ani dobro ani zlo, jen si vzpomeňte.

2. To, že máte někoho nebo něco ráda, neznamená, že to s Vámi zůstane celý příběh, stejně tak to může odejít a může se to vrátit. Opět si sama vzpomeňte, vše je o rovnováze, ta se čas od času poruší, ale to je základem každého příběhu, kdyby se rovnováha neporušila a nevyrovnávala, žila byste v absurdním dramatu a čekala byste na svého Godota…

3. Svět jsem vymyslel, ale ten svět je Váš, není to univerzální místo, je to místo, kde se střetávají všechny možné úrovně bytí a vše, co vidíte a vnímáte je jen Váš vlastní osobní svět. A myslím, že ten Váš se momentálně hroutí. Jako většina hrdinů v jejich příběhu i Vy jste zůstala sama, alespoň máte ten pocit, nemohu Vám prozradit skutečný stav, protože já se dívám z jiné perspektivy. Vám mohu jen poradit, abyste se zkusila podívat za roh, když Vám připadá, že už Vám nikdo nezůstal, že nezbylo nic než nicota. Staňte se hrdinkou a zachraňte svůj svět.

4. Chtěla byste, aby za Vás rozhodovali jiní? Nejspíš byste daleko nedošla, protože zájmů je stejné množství jako postav, roztrhali by Vás na kusy. Něco Vám prozradím. Vymyslel jsem Váš svět, vymyslel jsem Vás, ale Váš příběh nepíšu, jen zapisuji, vidím dál než Vy, ale neurčuji to. Chcete se vrhnout ze skály? Směle do toho. Můžeme to pak zkusit znovu. Chcete příběh na úrovni? Dejte mu úroveň. Ukažte se sama, bude mi ctí Vašemu příběhu zapsat ještě mnoho kapitol a přeji Vám konec hodný nejslavnějších hrdinek.

5. Věřte mi, že jsem prožil mnoho vlastních příběhů. Křivdíte mi, když si myslíte, že mi chybí empatie. Když pláčete, pláču s Vámi, když se smějete, směju se s Vámi.

6. Rozhodněte sama, jaký Váš příběh bude. Trochu toho štěstí těm ostatním pošlu, třeba Vám ho někdo pošle nazpět. A jen tak mimochodem, kdybych náhodou mohl nějak pomoct, měla byste vědět, že já mám rád šťastné konce 😉

Snad nejste z mé odpovědi zklamaná, přeji Vám štěstí a přeji Vám sílu vše zvládnout.

Těším se na další kapitolu.

S pozdravem,

Autor Vašeho příběhu

Pokrytá

Bez signálu jsem zůstávala v pustině neustále sama před světem ukrytá.
Teď došla jsem k městu plnému lidí a jsem konečně na sto procent pokrytá.
Pokrytá stávám se povrchem, úžasným a lesklým, je to skvělá věc.
Čím déle nemám tu čas přemýšlet, nevím ani, že ta „moudrá“ je už jen povrchní pokrytec.