Švédsko je skutečným průkopníkem v oblasti zpříjemňování našich životů, Švédi vymysleli švédské stoly, švédskou bednu, švédský nábytek v krabicích… Ze Švédska pocházel i Alfred Nobel a mnoho dalších vynálezců. Jistě se tedy shodneme, že jde přímo o rodiště těch nejúžasnějších nápadů a kolébku pokroku.
Švédské kapky proslavila sice Rakušanka Maria Treben, která patří asi k nejznámějším bylinkářkám na světě, ale recept převzala z pozůstalosti švédského lékaře Clause Samsta, který je údajně užíval celý život a lesk jeho receptu dodává fakt, že zemřel ve svých 104 letech při pádu z koně. Proto si myslím, že tato léčivá směs rozhodně stojí za zmínku.
Jde o směs 11ti přísad vylouhovaných v alkoholu. Oficiálně se švédské kapky používají pro povzbuzení chuti k jídlu a pomáhají od nadýmání. Že jde o žaludeční lék, poznáte hned po prvním očichání a následném ochutnání, nejde tedy o žádnou chuťovku. Maria Treben a stejně tak Claus Samst ale věřili, že jde o zázračný všelék a v mnohých rodinách se švédské kapky řadí k základní výbavě lékárničky stejně jako třeba náplast. Příkladem neoficiálního použití kapek může být tedy prostá desinfekce poranění, desinfekce dutiny ústní a oblasti hltanu, třeba v případě nachlazení.
Švédské kapky se dají koupit prakticky v každé lékárně nebo v každém obchůdku s bylinkami. Já si třeba ráda připravuji věci sama, a tak mě zajímalo, jestli budu schopná sehnat všechny potřebné přísady a vyrobit si vlastní kapky. Mohu potvrdit, že je prakticky nemožné bylinky/přísady nasbírat v přírodě, protože by to znamenalo cestu kolem světa. V místním obchůdku s bylinkami mi taky nebyli schopní pomoct a dodat všechny přísady. Na internetu to možné bylo, ovšem nikde neměli všechny najednou, proto jsem měla obrovskou radost, když se mi povedlo sehnat již namíchanou směs bylinek přesně podle slavného receptu Marii Treben/Clause Samsta. Pak již stačilo koupit krásné lahvičky a konzumní líh. Nechci nikoho navádět, ale darovat oslavenci, obzvlášť dřívějšího ročníku, místo lahve s alkoholem krásně vypadající švédské kapky vlastní výroby vždycky udělá spoustu radosti.
Teď se dostávám k samotným přísadám.
První bylinkou je aloe. Celkem rozšířená rostlinka, která pomáhá regeneraci pokožky, při vnitřním užití zlepšuje obranyschopnost, podporuje peristaltiku, tedy pomáhá od zácpy, a dokonce dokáže zpomalit průběh onemocnění virem HIV.
Myrha je pryskyřice ze stromu myrhovníku, který roste v Somálsku a Etiopii. Z historie byla známá především jako přísada kadidla používaného při různých náboženských rituálech. Mezi zásadní léčivé vlastnosti patří léčení zánětů, zejména v dutině ústní a v hltanu.
Šafrán platí za nejdražší koření, v lékařství jsou ale známé také jeho léčivé účinky. Podporuje trávení, snižuje hladinu krevních tuků a cholesterolu, v antickém Řecku se užíval pro úlevu od menstruačních bolestí, údajně se díky jeho konzumaci dá i zhubnout a působí antidepresivně. Zastánci magie prý dokonce tvrdí, že kdo se napije šáfránového čaje, bude předvídat budoucnost, ovšem raději na to nesázejte, konzumace velkého množství může totiž vést k otravě.
Listy senny neboli kasie mají projímavé účinky, v 16. století se používaly k léčbě jaterních a plicních onemocnění.
Kafr se získává ze skořicovníku kafrového, jde o látku, která se dá vyrábět i synteticky. Pokud jde o jeho známou a typickou vůni, ta je ve švédských kapkách jednoznačně nejvýraznější. V případě zánětů urychluje jejich vstřebávání a tím pomáhá rychlejšímu hojení, používá se v inhalátorech a opět pomáhá při dýchacích obtížích.
Kořen reveně pomáhá při střevních obtížích, zlepšuje chuť k jídlu a také se využívá při překyselení žaludku.
Oddenek zedorie (curcuma zedoaria) léčí záněty, žaludeční vředy a pomáhá při nepravidelném menstruačním cyklu.
Mana – jde o látku, která vytéká z kůry jasanu zimnáře. V jižní Evropě je mana oblíbenou pochoutkou díky své příjemně sladké chuti. Pomáhá pročištění střev.
Theriak je nejtajemnější přísada celého seznamu. Jde totiž o další směs léčivých přísad, jejíž recepty jsou velice rozmanité a už historie zařadila theriak na seznam šarlatánských prostředků a to dalo vzniknout hanlivému výrazu „dryák“.
Kořen pupavy bezlodyžné patří v celém seznamu asi nejzajímavější přísadě. Její účinky jsou antibakteriální, antivirové a protiplísňové. Pomáhá detoxikaci krve, podporuje činnost ledvin, léčí horečku bakteriálního i virového původu. V boji s chřipkou je to ta správná volba. Používá se jako podpůrná léčba při rakovině prostaty. Samozřejmě podporuje trávení. Při zevním použití léčí plísňová onemocnění kůže a ekzémy.
Kořen anděliky funguje jako prevence mrtvice, protože podporuje činnost nervové soustavy a zároveň působí antistresově. Tlumí menstruační bolesti a zpevňuje cévní stěny.
Udělejte si svůj obrázek sami, pokud se vám díky tomuto zázračnému všeléku podaří dožít více než sta let, dejte si pozor na pády z koně 🙂
Prošla jsem peklem. U východu jsem se otočila, usmála se, nechala si naposled připálit cigáro a nezlomená teď přináším chaos mezi vás.
2020-08-27
2020-08-20
Děkuji
Studánko, řekni mi, už přišel čas?
Dlouho jsem plnila Tě vodou slanou.
Mám šanci na štěstí? Je to Tvá vůle? Nebo jen přeteklas?
Odpovědi bych ráda znala, přestože otázky samy plní mě citem.
Nebydlím sama, cítím se sama, co s plným prázdným bytem?
Sbohem snad dát? Zdá se to kruté, krutější než pouhé „nashledanou“.
Studánko, jsem tak zmatená, tvář na Tvé hladině vidím,
nebyla tam a je tam, tak najednou… a já se stydím…
Tvář anděla, oči hlubší, než kam jen dohlédnu, tolik barev v nich, tolik radosti…
Zafouká vítr, hladina se do pohybu dává, tvář ale nemizí, vystupuje z vody,
vlasy světlejší než slunce za zvuku jara vlají… Vážně se to děje?
Zavírám oči, byl to jen sen? Otevřít je nechci, vlastní rozum se mi směje…
Otevřít, neotevřít? Chci zůstat navždy slepá a věřit, že nezmizela…
Nemám strach, Studánko! Stojí tam… černá a červená, teď už celá žena.
Stojí tam přede mnou, a přece se cítím jí obklopena…
Děkuji, Studánko, věz, že kdybych dnes naposled měla Ti psát,
jsem vděčná, že v tomto životě jsem mohla ji znát.
Děkuji za krásu, děkuji za city, děkuji za barvy,
děkuji za tóny, děkuji za vůně, děkuji za život,
děkuji za den a děkuji za noc,
děkuji za inspiraci, děkuji…
Dlouho jsem plnila Tě vodou slanou.
Mám šanci na štěstí? Je to Tvá vůle? Nebo jen přeteklas?
Odpovědi bych ráda znala, přestože otázky samy plní mě citem.
Nebydlím sama, cítím se sama, co s plným prázdným bytem?
Sbohem snad dát? Zdá se to kruté, krutější než pouhé „nashledanou“.
Studánko, jsem tak zmatená, tvář na Tvé hladině vidím,
nebyla tam a je tam, tak najednou… a já se stydím…
Tvář anděla, oči hlubší, než kam jen dohlédnu, tolik barev v nich, tolik radosti…
Zafouká vítr, hladina se do pohybu dává, tvář ale nemizí, vystupuje z vody,
vlasy světlejší než slunce za zvuku jara vlají… Vážně se to děje?
Zavírám oči, byl to jen sen? Otevřít je nechci, vlastní rozum se mi směje…
Otevřít, neotevřít? Chci zůstat navždy slepá a věřit, že nezmizela…
Nemám strach, Studánko! Stojí tam… černá a červená, teď už celá žena.
Stojí tam přede mnou, a přece se cítím jí obklopena…
Děkuji, Studánko, věz, že kdybych dnes naposled měla Ti psát,
jsem vděčná, že v tomto životě jsem mohla ji znát.
Děkuji za krásu, děkuji za city, děkuji za barvy,
děkuji za tóny, děkuji za vůně, děkuji za život,
děkuji za den a děkuji za noc,
děkuji za inspiraci, děkuji…
2020-08-13
Chci odpověď?
Ach, věčná Studánko, prameni života,
v mých očích prameníš, na mně jsi zbohatla,
splň, prosím, přání mé, když život mě drtí…
Měla bych doufat, že sama se zas po pádu zvednu,
ale ta dívka v zrcadle, dávno se nesměje, jen mračí se, já šednu,
ta, které patřil svět, ten odraz minulosti teď páchne smrtí,
ona mnou pohrdá, když vidí mě klečet, plivne po mě, pak obepne můj krk a škrtí.
Odraz budoucí je prázdný, jen v koutě se krčí ta, co se pomátla,
s pohledem zlomeným už jen vyčkává, až pohltí ji nicota.
Ach, Studánko přání, už jsem tu zas,
mohla bys, prosím, obrátit čas?
A, Studánko, možná zdám se smělá,
řekla bys mi, prosím, co bych vlastně chtěla?
v mých očích prameníš, na mně jsi zbohatla,
splň, prosím, přání mé, když život mě drtí…
Měla bych doufat, že sama se zas po pádu zvednu,
ale ta dívka v zrcadle, dávno se nesměje, jen mračí se, já šednu,
ta, které patřil svět, ten odraz minulosti teď páchne smrtí,
ona mnou pohrdá, když vidí mě klečet, plivne po mě, pak obepne můj krk a škrtí.
Odraz budoucí je prázdný, jen v koutě se krčí ta, co se pomátla,
s pohledem zlomeným už jen vyčkává, až pohltí ji nicota.
Ach, Studánko přání, už jsem tu zas,
mohla bys, prosím, obrátit čas?
A, Studánko, možná zdám se smělá,
řekla bys mi, prosím, co bych vlastně chtěla?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Protijed
Občas se v lidech dokonale spletu, ale to nejspíš zná každý, že? Vešla jsi jako čarodějka do roku, který se blížil jaru, jak čarodějka, co l...
-
Přítomnost, minulost, budoucnost, všechno se v jedno slévá. Paprsky sluneční spalují tělo mé mrazem. Vodou z potoka osuším si slzy, pak hlav...
-
Růže usychá, pár drobků, co zbylo po tobě, a prázdný stůl, dívám se do dálky mezi paneláky a doufám, že mi vrátí vzpomínku. Pohled tak prázd...
-
Prý s vámi málo mluvím. Dobře, budu mluvit. Dnes jsem byla hodně rozhozená, protože lidé moc rádi překračují moje hranice a neustále poslouc...