Ryby

11.6.2023 16:16

Přítomnost, minulost, budoucnost, všechno se v jedno slévá. 

Paprsky sluneční spalují tělo mé mrazem.

Vodou z potoka osuším si slzy, pak hlavu ponořím a konečně volně dýchám.

Ryby máchají kolem mě křídly a dávají mi najevo, že si mám najít vlastní svět.

Očima slyším vůně Tvých doteků a postrádám smysl každého, kdo něco marně hledá.

Skáču do propasti a neznajíc zákony výš a výš stoupám do dálky, až úplně nejhlouběji v nebi sáhnu si na hvězdu, pak ze stovky dalších sestavím Ti k večeři symfonii.

Štípnu se chmýřím z pampelišek, co ráno svým zpěvem celý svět uspávají a usnu s nimi, abych další kilometr času zvážila.

Kde začínám já a kde končíš Ty? Odpovědi rozsypané po koberci po bouřlivé noci, bodají do nohou jak malé kousky Lega.

Směs vcelku poklidná, tolik citů zavřených v PET lahvi, Tvé rty jsou bublinky a, jakmile se společně dotknou, neoddělitelně se spojí. Sebemenší otřes a vybuchnou na všechny strany.

Kde jsi tak dlouho byla? Kde jsi? A kde budeš?

Jak chutná růžová? Smysly si se mnou pohrávají.

Tak málo jsem poznala a přece mám odvahu utopit se v Tobě. Ticho křičí všemi barvami. Tolik nádhery. Mám právo ji objevit? Mám. Musím. Nic jiného nedává smysl.