Opona se otevírá

Život nebo představení? A jaký je v tom rozdíl? První dějství skončilo tak náhle, přesto jste konec netrpělivě vyhlíželi, nechtělo se vám už smát ani plakat, chápu to a uznávám, že jsem našla zalíbení v absurdním dramatu. Příliš jsem lpěla na prvním dějství, první a poslední mělo být, promiňte, psala jsem ten příběh poprvé. Příště na to budu myslet hned od začátku.

Tak tedy malá přestávka, všichni vyčůrat, venku si zakuřte a teď se konečně dočkáte velkolepého představení.

Nebývá to zvykem, ale některé postavy již do konce představení nespatříte, má postava prošla drastickým vývojem a po té spoustě zvratů bych ráda poprosila tebe, tebe a tebe, vás čtyři taky, abyste si odešli sednout do hlediště. Pokud vás příběh dále nezajímá, klidně si vyzvedněte v šatně oblečení a běžte vyprávět své vlastní příběhy, v titulkách na vás určitě nezapomenu. Všichni, kdo nechcete v dalším dějství vystupovat, je, prosím, následujte.

A teď poprosím vás, slečno ve třetí řadě, vstaňte. V občerstvení se mi s vámi moc hezky povídalo. Chcete ten příběh vyprávět se mnou? Pak pojďte za mnou. Jistě, vezměte je sebou, ráda vás poznám všechny. A co vy, pane? Jen pojďte, nebojte se. Zajímá vás konec? Jsme přece na začátku. Pojďme to zkusit. Je tu někdo další, kdo chce vyprávět se mnou? Tak pojďte, čekám na vás. Moment, jen vás, paní a pane, poprosím, abyste se vrátili na své místo, nezlobte se, ale vás v tom příběhu nechci, vy jste už těch šancí pár dostali, vy se smíte jen dívat.

Tolik vás přišlo! Technici, zatáhněte, prosím, ještě jednou oponu. Vítejte v druhém dějství, scénář říká jen, že je čas najít štěstí. Budeme improvizovat a dobře to dopadne, nejsem na to sama. Opona se otevírá...