Nečekej na mě

Dohnalo nás to. Často jsi mluvil o dnech, které přijdou. A teď je prožíváme a Tobě už o nich nemůžeme vyprávět. Rád jsi mi vyprávěl o svém mládí, o dnech, kdy Tě kamarádi lákali do hospody a Ty ses vymluvil a šel si koupit do cukrárny celý dort a sám jsi ho snědl. Protože Tys dělal vždycky věci po svém, a proto sis vždycky zasloužil úctu a obdiv. Kdo neměl rád Tebe, nemohl být dobrý člověk. Víš, milovala jsem Tvé příběhy, které jsi mi vyprávěl u lahve něčeho dobrého. Ty ses těšil na mě, protože jsem byla jediná ochotná s Tebou tu lahev vypít a já se těšila na Tebe, protože jsem měla ráda Tvé vzpomínky, měla jsem ráda Tebe. A pořád mám. Říkal jsi mi své příběhy, některé jsem slyšela stokrát a znala je nazpaměť. A dnes bych je chtěla slyšet po stoprvé. Ale nejde to. Tys tušil, že mi je vyprávíš naposled, i kdybys mi to řekl, nevěřila bych Ti. Ráda bych Ti řekla, že jsem dopila tu poslední lahev, která byla pro Tebe a že jsi volný. Ano jsi, ano je dopitá, jen já se při každém „sbohem“ začnu topit v slzách. Když se naše pohledy naposledy spojily, když jsi tam ležel beze slov, doktoři říkali, že vše vnímáš, že víš moc dobře, co se kolem Tebe děje a že takhle můžeš zůstat naživu ještě dlouho. Tvé oči ale nemluvily o ničem takovém, říkaly „děkuji a sbohem“, babička mi pořád říkala, ať na Tebe mluvím, nešlo to, Tys to chápal, řekla jsem Ti vše, i když jsem nepoužila slova, přála jsem si zázrak, abys najednou vstal, vytrhal všechny ty hadičky a řekl, že jdeš domů. Ale mé oči Ti řekli vše, věděl jsi, co se děje a já Ti přála, abys byl volný, i když nás to bolelo oba. 

Vím, že na nás dohlížíš, protože jsi nás miloval všechny, miloval jsi celou svou velkou rodinu a byl jsi jeden z mála lidí, kteří mě bez mrknutí oka přijali takovou, jaká jsem. Proto za mnou chodíš do snů, říkáš, že můžeš chodit sem a tam, jak se Ti zlíbí. A naposledy jsi mi řekl, že už na mě čekáš. Moc bych chtěla znovu slyšet Tvůj hlas, moc bych chtěla znovu slyšet Tvé příběhy, moc bych Tě chtěla znovu obejmout. Ale, prosím, nečekej na mě, ještě tam za Tebou nechci. I kdyby přišel můj čas, neměla bych právo posadit se vedle Tebe a nejsem si jistá, že to právo někdy mít budu. Ale pokusím se o to. Nejspíš jsi mi to řekl, abych byla schopná si tohle všechno uvědomit. Všechno se totiž zase dává do pořádku. Tos mi taky říkal, že jsou v životě horší věci. A víš co? Mám teď krásný byt, Tvá úžasná vnoučata tam mají své pokojíčky a žije se nám hezky. Mám teď krásný život. A tohle Tě určitě zajímá ze všeho nejvíc. Potkala jsem jednu ženu. Dědo, je tak nádherná. Teď se určitě ptáš, jestli je nádherná jen zvenku. Dědo, je nádherná zvenku i zevnitř, přinesla do mého života světlo, v jejích očích, když se do nich zadíváš, by ses utopil, její oči vypráví spousty příběhů, některé jsou moc smutné, ale vždy tam najdeš spoustu naděje. A vždycky tak božsky voní, Ty víš, že jsem byla vždycky hrozná přes vůně, vždycky jsem to vnímala víc než kdokoli kolem mě a, když si přivoním k ní, k jejím vlasům, ocitnu se v ráji. Proto na mě, prosím, nečekej, jsem tam, kde mám být.