Zapomeňte

Nějak se nám to kazí, svět, jak ho známe, přestože měl k dokonalosti daleko, skončil 19.1.2025, zemřela demokracie a svoboda přímo v kolébce demokracie a svobody. Peníze, touha po moci a buranství zvítězilo a bere, nesnáží se ani tvářit, že naoko dává a jen bere. Politika mi byla vždy odporná, myslím si, že je to obor, kde upřímnost a spravedlnost nemá své místo. Teď se zrodila nová totalita. Když se něco takového stane v zemi, jako je třeba Severní Korea, je to sice smutné, nebezpečí představuje, ale pořád je to pro svět zvládnutelné, teď je to ale nejmocnější země s největší armádou a kontroluje dokonce většinu sociálních sítí. Nacházím velkou podobnost mezi převzetím moci nacisty před druhou světovou válkou a nově nastoleným systémem v USA, tentokrát to ale jde o moc rychleji, moderní technologie v tom hrají obrovskou roli. V té podobnosti a rychlosti bych si pouze přála přeskočit většinu kapitol až do 30.4.1945 do bunkru pod Berlínem, šlo by to? Jen ho, prosím, pak nepalte, vytavte ho pro výstrahu jako varování budoucím generacím, až budou opět chtít volit mstivého hlupáka a zločince. Pokud ještě někdy nějaké volby budou.

Zcela upřímně se obávám budoucích událostí a tak trochu mám pocit, že dar rodinné dlouhověkosti nebudu moct využít. Pokud tedy zemřu a neskončím v nějakém masovém hrobě, spalte, prosím, mé tělo a popel rozsypejte v lese. Nikde nechci mít žádnou památeční desku, blízcí na mě budou vzpomínat ve svém srdci a cizí o mně nebudou vědět, chci být zapomenuta a, až se po téhle zkušenosti vrátím do svého skutečného domova, budu zkušenost jako člověk na Zemi tajit, protože se budu stydět, že jsem toho někdy byla součástí.