Podomní prodejce

Příběh vám povídám o štěstí v neštěstí,

podomní prodejce domů se mi vkrádá.

Nejdřív mě pobaví svou zvláštní pověstí,

já chci mu odseknout, ukázat mu záda.

 

„Paní, jste chytrá a fakt byste litovala,

vězte, že můj produkt vy byste milovala.

Pusťte mě na chvilku, jen na malý pokec,

prodávám jediné, kouzelný hrnec.“

 

Nezlob se, šašku, nesnáším pohádky,

vypadni ze dveří, ať už jsi pryč.

Tu naivní myšlenka mou hlavou zmítá,

mohla bych bez práce mít jídlo na svátky.

„No tak si posluž a ukaž svůj kýč,

jen, prosím nezdržuj, ať už to lítá.“

 

„Stačí jen vyslovit řadu slov kouzelných,

za to mi v obálce dejte pět Palackých.“

Bankovky zašustí, cítím se jako blbec,

koupila jsem k Vánocům ten nejdražší hrnec.

 

Usmál se, uklonil a pak se pakoval,

po čase nedlouhém rozum můj litoval.

„Hrnečku, vař!“ zle leze z úst,

myslím, že k večeři zkusím dnes půst.

 

V tu ránu výraz můj poněkud ztuhl,

když sebou hrneček na povel škubl.

Hrneček bublá, syčí a vaří,

dílo se k podivu opravdu daří.

Kaše je výborná, však rychle se přejí,

kdo jednou ochutná, už nikdy ji nejí.

A tak jsem nadšená, bublá dál hrnec,

Ráda bych věděla, kdy to má konec.

 

Hrnečku, děkuji, ale mám dost,

mohl bys, prosím tě, přestat už vařit?

A takhle, dětičky, vypadá zoufalost,

když život chce kubík kaše zmařit.

 

Zavolám prodejci, prý co bych si přála.

„Kaše je dobrá velice, je jí už plná ulice,

tak jestli byste se laskavě zastavil,

a celou tu spoušť zázrakem zastavil.“

 

„Jó, paninko, můžu, budu tam za chvilku,

připravte, prosím, tu stejnou obálku.

Řeknu vám za ni tu druhou větičku,

ta bohužel nebyla s hrnečkem v balíčku.“

 

Prodejce přijíždí, obálku plnou nesu

ani jsem netušila kolik snesu stresu.

Ač je to podivné, už neměla jsem zlost,

když z úst mu vypadlo: „Hrnečku, dost.“