Protijed

Občas se v lidech dokonale spletu, ale to nejspíš zná každý, že?

Vešla jsi jako čarodějka do roku, který se blížil jaru,

jak čarodějka, co léčí, pomáhá a slouží dobru.

Umělas vykouzlit pocit bezpečí a krásy, když zahrála jsi na kytaru.

Nepozorností, možná touhou po blízkosti, přehlédla jsem v tobě kobru.

Vešla jsi jako zachránkyně do pokoje, kde myslela jsi, že ztratila jsem hlavu,

starala ses, šeptalas mi milá slova. Panna k rybám ráda sedá, v opojení nezná hanby.

Přehlédla jsi malý detail, smysly a paměť mě nezradily, jen tělo chtělo na opravu.

Přišla jsem ti nebezpečná, inspirovala jsi mě a přehlédla jsem v tobě kus té mamby.

Odešla jsi náhle s vztekem, bouři jsi spustila, co nepřinesla čistý vzduch,

magie vyprchala, kouzla zeslábla a možná sis myslela, že skutky shnijí,

teď vracíš se k magii, jen teď je jasně temná, nese v sobě lži a puch.

Vracíš teď úder za mou chybu, že přehlédla jsem v tobě zmiji.

Ale já mám protijed.