Z rozmlácenýho kostela… s veškerou úctou, pane Kryle,
hledat anděla v kostele, zdá se mi celkem pošetilé.
Já se ho v životě nahledala…
Dala jsem inzerát na internet a taky do novin a venku na sloupy
s nadějí, že najde mě sám a potom jsem to vzdala.
Pak jsem se smířila s myšlenkou, že žádný anděl prostě není,
naděje do kouta a potom pryč v zapomnění… a jaké bylo překvapení,
když stála tam, já zírala jak na zjevení… a šla jsem jenom nakoupit.
Tak našla jsem anděla a žije jich tu s námi mnoho, ale nečekejte, že se sami zjeví,
nemají křídla ani svatozář, jen velké srdce a že je to tak, neví…
Prošla jsem peklem. U východu jsem se otočila, usmála se, nechala si naposled připálit cigáro a nezlomená teď přináším chaos mezi vás.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Sůl
Růže usychá, pár drobků, co zbylo po tobě, a prázdný stůl, dívám se do dálky mezi paneláky a doufám, že mi vrátí vzpomínku. Pohled tak prázd...
-
Přítomnost, minulost, budoucnost, všechno se v jedno slévá. Paprsky sluneční spalují tělo mé mrazem. Vodou z potoka osuším si slzy, pak hlav...
-
Růže usychá, pár drobků, co zbylo po tobě, a prázdný stůl, dívám se do dálky mezi paneláky a doufám, že mi vrátí vzpomínku. Pohled tak prázd...
-
Oči tvé hluboké, tajemné, barevné příběh mi vypráví. Jak hluboko jsi spadla, když každý tě obloukem obcházel. Všechno, co odmítáš se studem ...
Žádné komentáře:
Okomentovat