příběh mi vypráví.
Jak hluboko jsi spadla, když každý tě obloukem obcházel.
Všechno, co odmítáš se studem vyslovit.
Červená, co z rány vytéká,
zelená, která v kouř se promění,
modrá, co bliká v doprovodu sirén,
žlutá, když slunce tě budilo na lavičce v parku,
hnědá, když život hnůj na tebe házel,
černá jako noc, co ti dávala pocit bezpečí,
šedivá jako silnice, která se občas prudce zvedala,
fialová, kterou ti po sobě nechala,
bílá jako růže, co směla vykvést ve sklepě.
Barvy tak dobrodružné a ty tak nebezpečná.
Ta bolest časem odejde, ale ty jsi s ní celá. Věčná.
Tvůj příběh mě zajímá. Chci mezi tvými řádky číst.
A oči hluboké, tajemné, barevné
příběh ti vypráví.
Žádné komentáře:
Okomentovat